Karel (Liberec)

Potřebuju na nový auto

Teď nějak minulej tejden jsem trošku zaspal, takže jsem musel do práce kapku spěchat. Tak jsem uvítal, že jsou rovnou už otevřený vrata, ikdyž mi to bylo trošku (dost) divný - vždyť přede mnou nikdo z rodiny nevyjížděl. Sednul jsem do mýho Karlika, klíčkem otočil a...nic. Zkusil jsem to podruhý a zase nic, jenom trošku plivnul z vejfuku. Hmm, asi přechlastanej. To je divný, tak jsem to zkusil ještě potřetí a naskočil, lišák jeden. Ale jízda hrozná, vůbec jako když na plyn vůbec nešlapu, to si prostě jel jak chtěl. Ve volantu vůle jak na starý tisícovce a někdy dokonce zatočil úplně na druhou stranu než já volantem. No hrůza! Stěží jsem zaparkoval a ještě jen tak tak si stihnul odpíchnout před tou naší šestou. Celej den jsem fpráci přemejšlel, co se to dělo a trnul jsem, jak to pojede odpoledne...jestli vůbec. A sakra chlapi, uplně v pohodě! Naprosto! Jako kdyby byl ráno po ňákym tahu a teď během dne se z toho na parkovišti krásně vyspal. Jel jak zamlada.

Ale přefčírem to bylo ještě daleko horší. Přišel jsem do garáže (zaspalej eště o pár minut víc, takže spěchající ještě o něco víc) a auto nikde. Vrata vodevřený jakoby nic, žádný známky násilí, zloději, vloupání – nic. A když už chci volat do svýho kadeřnictví kvůli nástřelu novejch vlasů (protože stávající jsem si vzteky vytrhal), tak slyším zdáli cvrkot těch mojich čtyřech benzínovejch válců. Brumlá si to, frajer jeden, po naší ulici, kličkuje ze strany na stranu, sotva se trefí do vrat, o zaparkování do garáže ani nemluvim. No vono – bez řidiče...se nelze divit! A eště má plno keců, co jako prudím...hrózně udivenej, že jako potřebuju jet do práce. A když jsem ho přecejen nakonec ukecal, aby jel, tak to vypadalo úplně stejně jako ten minulej tejden. Ale odpoledne nakonec zase jakštakš.

Ale dneska už je toho vážně moc! Sice jsem vůbec nezaspal, probudil jsem se v krásným opojení z nádhernýho snu (ve kterým jsem si to coby emérickej traker šinul po šestašedesátce a podél cesty se koukal na ty všechny krásný stopařky a kaktusy, z nichž ty nejkrásnější jsem samosebou vzal – ty kaktusy) a úplně v klidu jsem zamířil do garáže. To co jsem tam viděl, tak to teda popsat...no nevim, ani snad nedovedu. Karlik, kocour jeden stará, se tam válí po Felícii mojí manželky. Rachotina rezavá, plechy se mu při tom kroutěj, občas něco už i odpadne a takovýdle vylomeniny. Vopčas si u toho odpšoukne z vejfuku, občas mu něco odkápne z chladiče a né, nedá si pokoj. No vostuda naprostá, hnus fialovej! Kde se to v něm, v prasákovi, bere!

A pak mi to došlo – je mu letos osumnáct. No jasně – osumnáctiletý auto a fturánu si myslí, že si bude dělat co chce, že bude někde lítat po nocích a potom ráno celý spařený přijede domů. Pak se bude motat po silnici, když já potřebuju do práce?! A nakonec eště abych ho hlídal, aby někde nějakou starou Felícii...no, to by eště šlo, týhle už bylo patnáct; ale co kdyby si začal někde na parkovišti troufat na nějakou mlačí? No tak to né, holenku, do šrotu a nazdar!

Přispějte, prosím, na nákup alespoň zánovního vozu, kterýmu by do takovejdlech móresů ještě pár let zbejvalo.

Pokud chcete Kájovi přispět, pomocí dárcovské SMS to už nepůjde. Jelikož doteďka nikdo neposlal ani kačku, brána byla zrušena. 

Službu technicky zajišťovala Airtoy a.s. Reklamace plateb na reklamace@airtoy.net nebo lince 602 777 555, 9 - 17 hodin, Po-Pá, www.platmobilem.cz. Kontakt na provozovatele služby: info@milogne.com